4+4 DNY V POHYBU 6. – 14. 10. 2017

Zahraniční divadelní a taneční program

Letošní dramaturgický koncept zahraničního divadelního a tanečního programu je záměrně postaven na různorodosti uměleckých přístupů v kosmopolitní současnosti. 22. ročník našeho festivalu tak představí vedle slavných evropských tvůrců umělce a umělecké formace z Angoly, Alžíru, Maroka, Ukrajiny, USA, Kanady či Pobřeží Slonoviny.

Letošní dramaturgická linka je lemována sérií aktuálních otázek, které si ve své inscenaci pokládá jedna z hvězd letošního ročníku Nadia Beugré z Pobřeží Slonoviny. Existují místa, kam nesmíme? Místa, která nemáme právo prozkoumat? A když překročíme hranice zakázaných prostor, co se s námi stane? Umělci, kteří se v říjnu sjedou do Prahy z nejrůznějších koutů světa mají jedno společné; originálně a nespoutaně touží po tvůrčí a osobní svobodě.

 

Nástio Mosquito (Angola): Respectable Thief

Multimediální umělec Nástio Mosquito ve svých performancích zkoumá nejrůznější stereotypy ovládající západní kulturu, jakož i tradiční pojetí rolí publika a umělce. Představení Respectable Thief (Vážený zloděj) představuje ambiciózní způsob propojení hudby, poezie, videa i textů, jímž Mosquito otevřeně artikuluje své kritické postoje.

 

BERLIN (Belgie): Zvizdal

Multimediální představení Zvizdal (Černobyl – tak daleko, tak blízko) nabízí portrét stařičkého páru, který se po výbuchu černobylské elektrárny odmítl vystěhovat ze zakázané zóny a dodnes zde v naprosté izolovanosti hospodaří na svých pozemcích. Příběh samoty, chudoby, boje o živobytí, ale i odhodlanosti, lásky a naděje.

 

Dakh Daughters Band (Ukrajina): Roses

Seskupení sedmi ukrajinských umělkyň, které vzešly z kyjevského experimentálního divadla Dakh, ve svých kabaretně pojatých performancích mísí prvky punku, rocku a rapu s ukrajinským folklórem. Tvůrčí nespoutanost Dakh Daughters Band se na Ukrajině stala jedním z hlavních symbolů boje za demokracii.

 

Philippe Saire (Švýcarsko): Vacuum

Švýcarský choreograf alžírského původu Philippe Saire ve své poslední experimentální choreografii Vacuum (Vakuum) zkoumá možnosti propojení pohybu a výtvarného umění. Dvě neonové trubice tu vytvářejí optickou iluzi prázdného prostoru, v němž se jakoby vznášejí těla dvou tanečníků.

 

Myriam Bleau (Kanada): autopsy.glass

Ve svých audiovizuálních performancích experimentuje montrealská skladatelka a multimediální umělkyně Myriam Bleau se zvukovým, vizuálním a symbolickým potenciálem vinných sklenic. Živý záznam zvuků vzniklých manipulací se sklem – vibracemi, rezonancí či dokonce praskání – prochází zvukovou transformací a zpětně ovlivňuje světelnou instalaci. Bleau si záměrně pohrává s divákovým napětím a probouzí v něm ambivalentní pocity křehkosti i násilí.

 

Elina Pirinen (Finsko): Personal Symphonic Moment

Šostakovičova symfonie č. 7 je v hudebním světě chápána jako kritika tyranie, včetně sovětské diktatury. Známá finská choreografka a hudebnice Elina Pirinen se rozhodla “rozpitvat” tuto slavnou symfonii ve své nejnovější choreografii Personal Symphonic Moment(Osobní symfonický okamžik). Choreografie získala ocenění „Critics Spurs“, kterou každoročně uděluje Finská asociace kritiků.

 

Taoufiq Izeddiou / Cie Anania (Maroko): En Alerte

Taoufiq Izeddiou patří již řadu let k předním protagonistům současného tance v Maroku. Jeho choreografická tvorba je průsečíkem tradičních a moderních postupů. V představení En Alerte (V pohotovosti) se Izeddiouovy osobní vzpomínky na první setkání se súfijským obřadem prolínají se současnou arabskou poezií.

 

 

Nadia Beugré (Pobřeží slonoviny/Francie): Quartiers Libres

Existují místa, kam nesmíme? Místa, která nemáme právo prozkoumat? A když překročíme hranice zakázaných prostor, co se s námi stane? Choreografka a tanečnice Nadia Beugré zkoumá tyto otázky ve fascinující vizuálně interaktivní choreografii Quartiers Libres, což je francouzský termín pro „volné území“ či „neomezený prostor“. Beugré bojuje za vlastní svobodu s dusivými hranicemi jeviště, utlačujícím zvukem a oceány plastových láhví s vodou.

 

Penny Arcade (USA): Longing Lasts Longer

Newyorská legendární avantgardní umělkyně a spolupracovnice Andy Warhola Penny Arcade své představení Longing Lasts Longer (Touha trvá déle) pojala jako divokou směs rock n’ rollu, parodií na sólová vystoupení komiků a osobních vzpomínek na 40 let prožitých ve světě pop-kultury. Show věnovanou v první řadě New Yorku (“městu, které se nikdy neprobudí”) doposud uvedla již ve 22 městech po celém světě.

 

 

 

––