Čtyři dny | Four days

Čtyři dny v pohybu (a v tělocvičně)

Praha – Houšť divadelních festivalů nekončí – už ve čtvrtek začíná přehlídka pohybového a experimentálního divadla nazvaná Čtyři dny v pohybu. Pro šestý ročník se pořadatelé spojí s Českou obcí sokolskou a festival se uskuteční v pražském Tyršově domě. Letošním tématem festivalu je navíc kultura a sport, i proto prý dramaturg Pavel Štorek zatoužil po útulné tělocvičně. „Hledání místa bylo hodně náročné. Už jsme se cítili unaveni vším tím studeným industriálním prostorem,“ říká Štorek, který přehlídku zavedl například do čističky odpadních vod v Bubenči, továrních hal ČKD v Karlíně a do bývalého holešovického pivovaru. Své prostory festivalu zapůjčila kromě sokolů i Fakulta sportu a tělovýchovy UK, která poskytla halu v Nosticově domě. Třetí hrací plochu a zároveň centrum festivalu vytvořil výtvarník Krištof Kintera, který ve dvoraně Tyršova domu postavil Bar Nazdar. Ústředním tématem přehlídky samozřejmě zůstává tělo, přesto letošní program slibuje nejen pohybové divadlo. „V programu letos nemá převahu ani tanec, ale ani multimediální nebo technologické projekty,“ říká Štorek a upozorňuje hned na .měla být španělská zpěvačka Fátima Miranda, kterou odborníci srovnávají s Meredith Monkovou nebo Diamandou Galásovou. Tato vokalistka vystoupí ve čtvrtek v Tyršově domě. V české premiéře se rovněž ve čtvrtek představí soubor Gob Squads mutimediálním projektem Úžasný svět za dveřmi – Vy jste tu pro nás, my venku pro vás. Představení se odehraje bez přítomnosti herců na jevišti; ti se po krátkém úvodu odeberou na ulic, kde jejich počínání budou snímat kamery a přenášet je do sálu. „Soubor si tohle představení vyzkoušel v Berlíně. I v pražských ulicích bude pracovat s náhodou a také architekturou,“ popisuje producentka Denisa Václavová.

(kol), Mladá fronta DNES / 24.10.2001

V zdravém těle zdravý duch – aneb Čtyři dny v pohybu

Tyršovo heslo, pochazejici uz ovsem z antického ‚mens sana in corpore sano‘, bylo tentokrát temer doslovně aplikováno během mezinárodni přehlídky pohybového divadla Čtyři dny v pohybu; uskutečnila se v pražském Tyršově domě a jeho přilehlém malostranském okolí.

V uplynulých letech festival probíhal v tajuplných prostorách bubenecske cisticky odpadních vod, v osirelych tovarnich halach kdysi svetozname CKD, a loni v zaniklem holesovickem mestskem pivovaru. Patrne nejvetsi dosah mel v historicke cisticce vody, ktera skytala ojedinele zazemi, jez bylo tematu ‚ocistovani‘ nejblize. Predlonska ‚likvidace‘ v halach CKD pusobila jen jako smutny obraz soucasneho celospolecenskeho stavu a lonske pivovarske ‚kvaseni‘ bohuzel nenabidlo to, co bychom mohli od tak osobiteho prostredi ocekavat. S velkou pozornosti tedy zajemci letos sledovali letosni namet ‚kultura a sport‘ o to vice, ze obe sfery ve smyslu anticke kalokagathie na sebe bytostne navazuji. ‚Chceme privest divackou pozornost do mist, jez jsou autenticka prostredim fyzickych procesu a nejsou tudiz pouhou ‚vyrobnou svalu‘. Programy by mely prinaset kultivovanejsi pohled na lidske telo a jeho fyziologii,‘ uvedli poradatele k letosnimu rocniku festivalu Ctyri dny v pohybu.

Pozitivnim rysem prehlidky je, ze se nesnazi o neco, co je nad moznosti dane vnejsimi podminkami, je originalni, nekopiruje ci jen plane nezmnozuje obdobne jine udalosti. Priznejme vsak, ze kvalitnich a hodnotove osobitych programu se mnoho nevyskytlo: prehlidka tak popsala momentalni stav pohyboveho umeni nejen u nas, ale i ve svete. Zjednodusujici mechanismy tvorby predstaveni modernich trendu dnes dominuji uz nejen v zamorskych (americkych) produkcich, ale stale vice se prosazuji i na evropskem kontinentu. Dokladem bylo napriklad velmi ocekavane, ovsem ponekud kontroverzni vystoupeni spanelske zpevacky Fatimy Mirandy. Ponechme stranou jeji pevecke umeni (za renome se skryvala spise smesice vokalu, majicich daleko k osobitosti a umelecke presvedcivosti), zamysleme se vsak nad skutecnosti, ze behem zrejme nejocekavanejsiho predstaveni letosni prehlidky odesly z hlediste desitky nasich i zahranicnich navstevniku. Svedci to snad o jejich nedokonalosti pochopit specificnost teto Spanelky – anebo naopak o kritickych stanoviscich, neopirajicich se jen o vnejsi podbizivou reklamu? To druhe konstatovani bude zrejme objektivite bliz…

Experimentatorske snazeni se prolinalo i ostatnimi programy: napriklad v multimedialni anglicko-nemecke koprodukci nazvane Bob Squad, zalozene na komunikaci umoznene novymi technologiemi (telefony, pocitace, kamery, obrazove prenosy atd.), byl posluchac vtazen do deje spise nez vlastni fyzickou produkci jejim vizualne-auditivnim pojetim, vzdalene pripominajicim system Laterny magiky. Stiral se tedy bezprostredni fyzicky kontakt aktera a divaka, typicky pro divadelni prostredi. Neni to ostatne poprve, kdy technika prevlada, ba vytlacuje mysterium klasickeho divadelniho projevu.
Ukazku pokusu o prenos realnych situaci na jeviste nabidla v ceske premiere americka skupina Goat Island v predstaveni Zemetreseni v mem srdci. Ponekud chaoticky sled dejovych sekvenci zde pusobi tak trochu jako permormance z psychiatrickeho prostredi, kde se clovek stava jen soucasti odstrediveho pohybu vnejsich okolnosti. ‚Zacali jsme studiem nehybnosti. Predtirali jsme, ze nase tela jsou auta a imitovali model honicky a nasledne bouracky. Predstirali jsme, ze jsme tanecnici a imitovali tudiz model tance. Predstirali jsme vsak take, ze jsme stroje, snazici se chovat jako lide,‘ uvedli americti tvurci casove nadbytecne prodluzovaneho predstaveni, jez sice v duchu capkovske vize o propojeni lidske psychiky a motoriky chce hledat vychodisko, ale vpodstate je vlastne uz – nenachazi…

Kritické připomínky k některým programům by mohly vést k souhrnnému názoru, ze pražský mezinárodni festival Čtyři dny v pohybu vlastně nic nového nepřináší. Opak je vsak pravdou: mapuje soudobé svetove tendence u nas ojedinelym způsobem, dava možnost overeni domacich trendu se svetovymi, ozřejmuje cesty, kterými se soucasne pohybové uměni ubira. Neni tedy jiste omylem, ze dramaturgie nabizi někdy pro beznejsi publikum malo pochopitelné porady. I ony jsou totiž ukazatelem, kudy nadale jit ci nejit, cemu se vyhnout a v cem navazovat. Festival je tudiz jakýmsi lakmusovým papírkem, ktery muze byt bud využit, anebo take zneužit.

Tomáš Hejzlar, Haló noviny / 6. 11. 2001