Místa činu 2015 – Desfourský palác

site specific projekt pro Desfourský palác,
Na Florenci 21, Praha 1

výstava, umění ve veřejném prostoru, divadlo, performance, procházky po městě, symposium,
hudba, umělecký bar

Desfourský palác byl postaven v roce 1846 v těsné blízkosti Těšnovského nádraží. Byla zde kdysi zahrada, skleník a západní křídlo, zbourané kvůli výstavbě budovy „Rudého práva“. Malířská výzdoba pochází z doby vzniku stavby a patří k nejvýznamnějším dílům českého nástěnného malířství poloviny
19. století. V rámci festivalu 4+4 dny v pohybu je celý objekt zpřístupněn
a nabízí několik kurátorských výstav současného vizuálního umění.

Místa činu – site specific projekt pro veřejný prostor Prahy

Desfourský palác stojí na místě části bývalé Teissingerovy zahrady. Tyto pozemky se staly předmětem spekulace v době, kdy se připravovala výstavba prvního pražského nádraží, dnešního Masarykova. Malý dům, stojící na části zahrady zakoupil rakouský podnikatel Albert Klein von Wissenberg a v roce 1845 zde vybudoval nový třípatrový dům. O dva roky později však ještě ne zcela dokončený objekt prodal příslušníku šlechtického rodu Des Fours Walderode Františku Vincencovi. Hlavním sídlem rodu byl Hrubý Rohozec, ale hrabě chtěl získat i z praktických důvodů dům v Praze. Hrabě František Vincenc byl nejen dobrým hospodářem, ale i velkým sběratelem a podporovatelem výtvarného umění. Proto nechal vypracovat nové plány na dům, který představuje jeden z prvních příkladů velkého měšťanského domu, sloužícího nejen pro potřeby majitele, ale také zčásti jako nájemný dům. Štuková výzdoba, mramorové obložení stěn, litinové zábradlí, kachlová kamna, mozaiková podlaha a další umělecko-řemeslné práce vypovídají o mimořádné úrovni tehdejšího vybavení.
K paláci náležela zahrada, ve které byl postaven novorenesanční skleník s kupolí a dvěma zděnými altány. Jeho demolice v 50. letech 20. století uvolnila místo „důležitějším“ stavbám. A to můžeme být rádi, že se zboření nedočkal i samotný palác, i když byla situace již velice kritická (odstraněno bylo jen dvorní křídlo). V 80. letech se totiž připravovala gigantická přestavba vydavatelství Rudého práva.

K naší narozeninové oslavě je to palác velkorysý a rozlehlý, i když máme možnost zahlédnout již jen trochu onoho lesku, jež zbyl z jeho dřívější slávy. Výběr našeho místa činu není náhodný. Palác leží na hranicích Nového města a Karlína, a toto místo již svojí polohou vyvolává mnoho otázek: je v rozvojovém území, které za poslední období zažívá mnoho změn, a v budoucnu jich ještě mnoho bude. Místo-nemísto, v těsné blízkosti magistrály, z části vyloučené, blízko Masarykova nádraží, čeká na svou novou úlohu. Nové domy a velké pozemky přímo v centru města, veřejný prostor, kde se dá ještě „ve velkém“ stavět. Jakou budoucnost tomuto místu přejete vy? Rozhodně je o čem diskutovat a k tomu jsme si přizvali architekty, urbanisty, investory, úředníky, sociology, umělce i producenty. Symposium Místa městu blíž se zase zaměří na prázdné, nevyužité a opuštěné domy v Praze a na otázku, jak mohou kulturní a kreativní odvětví rozvíjet prostředí dané lokality. Budeme rádi, když se s námi společně zamyslíte nad místem, kde se festival odehrává, a zúčastníte se procházek, diskusí a setkání, jež mají za cíl provést vás vybranou lokalitou.

Letošním tématem výstavy a dramaturgickou linkou programu je otázka Jak nic nechtít?, což umělec Krištof Kintera ztvárnil i na fasádě domu. Otázka, na kterou téměř nelze odpovědět, jelikož chtění je na jednu stranu naší hybnou životní energií, na druhou stranu jej provází věčná nespokojenost a někdy i záhuba. Na tuto otázku se nám podařilo nalákat přední české kurátory a umělce, kteří se zhostili různorodého „odpovídání“ – ve třech patrech paláce pro vás připravili rozsáhlou výstavu současného vizuálního umění s více než 50 českými i zahraničními umělci, doplněnou o performance, divadelní představení a akce ve veřejném prostoru.

Je možná příhodné pro bilancování a rekapitulaci určité festivalové dekády, že se ptáme, jak nic nechtít? Když jsme s „uměleckým obsazováním“ domů před 20 lety začínali, byli jsme v té době téměř jediní, kteří se této dobrodružné disciplíně věnovali. Chtěli jsme otevřít všechna ta uzavřená místa veřejnosti. Jmenujme namátkou jen pár objektů: Stará kanalizační čistička odpadních vod v Bubenči, haly ČKD v Karlíně, holešovický pivovar, bývalé Federální shromáždění, bývalý Dům uměleckého průmyslu – ÚLUV na Národní třídě, Palác U Stýblů na Václavském náměstí, Casino v Pařížské ulici a další. Naším záměrem bylo zachytit opuštěné objekty v čase, před jejich rekonstrukcí či demolicí, a naše cesta prostorem nabídla to, co jsme chtěli – jakési nadechnutí, svobodu, nezávislost a péči o místo.
Probuzení těchto objektů, jejich iniciace, byla vždy otázkou spolupráce, potřebující velkou péči, mnoho povolení a vyřizování. Proto bych ráda na závěr poděkovala všem, kteří s námi za poslední dvě desítky let pracovali a pracují, pomáhají nám v našem chtění a podporují i to, co společně nechceme. S přáním jednoho z našich minulých festivalových hesel, které je dneska aktuálnější než kdy předtím: Better Future For Everybody!

Denisa Václavová



▸ Více

 

JAK NIC NECHTÍT? výstava pro Desfourský palác

kurátoři: Radek Wohlmuth, Mariana Serranová, David Böhm & Jiří Franta, Tomáš Svoboda, Denisa Václavová a Krištof Kintera

umělci: Ondřej Basjuk, Jakub Jansa, Artur Magrot, Jaromír Novotný, Veronika Bromová & yuenjie MARU, Ondřej Vicena, Markéta Magidová, Petra Herotová, Pavel Sterec, Zbyněk Baladrán, Kathrin Sohn, Pavel Mrkus, Klára Jirková, Matěj Smetana, Janek Rous, Petr Krátký, Antonín Jirát, Alžběta Skálová, Diana Winklerová, Pavel Havrda, Jan Boháč, Ladislav Vondrák, Jan Pfeiffer, Adéla Součková, Alena Kotzmannová, Epos 257, Ester Geislerová, Johana Švarcová, Eliška Perglerová, Tereza Severová, Jan Zdvořák, Adam Stanko, Helena Sequens, Tereza Erbenová, Pavel Příkaský, Dominik Hejtmánek, Pavlína Hlavsová, Tomáš Melich, David Krňanský, Vendula Chalánková, Josef Bolf, Michaela Thelenová, Michal Kindernay, Filip Dvořák, Richard Wiesner, Martina Nosková, Luděk Rathouský, Pavla Sceranková, Dušan Zahoranský, Vladimír Skrepl, Ondřej Homola, Katarína Hládeková, David Korecký, Václav Litvan, Anna Hulačová, Richard Loskot, Filip Turek, Karíma Al-Mukhtarová, Miřenka Čechová & Matouš Hekela / Tantehorse, Lukáš Jasanský & Martin Polák, Jan Šerých, Handa Gote, Ondřej Přibyl, Vojtěch Míča, Tomáš Lumpe, Sebastian Stumpf, Plastique Fantastique and Marco Barotti, Markéta Jáchimová, Jakub Geltner a další.  

Desfourský palác

 

Umění ve veřejném prostoru:

Maas Theatre & Dance

Asphalt Piloten: Tape Riot

 

Performance:
V domluvený čas, na domluveném místě

Veronika Bromová / Ondřej Vicena / juenjie Maru / Markéta Magidová

 

Dílny o výtvarném umění a architektuře:

Animační dílna pro děti D.O.M.E.K.

Máš umělecké střevo? Portét domu

 

Pro City procházky:

Poznejte své město a jeho veřejný prostor. Osobité a nekonvenční pohledy na vybranou lokalitu – Masarykovo nádraží, Florenc, Karlín a blízké okolí.

S Jiřím Sádlem o zanikající kráse šeredného města

S Richardem Bieglem o Vltavě a jejím vlivu při formování Prahy

S Karolínou Vránkovou po globální architektuře a jejích omylech v okolí Florence

S Lukášem Beranem o proměně holešovického meandru

S Petrem Klímou (p)o nepřítomných domech

S Igorem Kovačevićem o proměnách kolem Masarykova nádraží

Procházka s kurátory výstavy Jak nic nechtít?

Hurá dovnitř! Desfourský palác otevřen zdarma

 

Divadelní premiéra pro Desfourský palác:

Halka Třešnáková: Für die Macht

 

Diskuse a debaty na téma Jak nic nechtít?:

Velká skupina /large groupe/ diskuse a analýza

Uklízečka omylem vyčistila umění
s Terezií Nekvindovou a jejími hosty o uchovávání současného umění

Místa městu blíž
Revitalizace opuštěných městských budov a areálů
diskuse s Davidem Kašparem a Milotou Sidorovou a jejich hosty

Jak nic nechtít aneb jak chtít příliš mnoho
diskuse s Adamem Gebrianem a jeho hosty

 

Filmy/video:

Sebastian Stumpf: Water Basins

Krátké filmy (Nechtít nic, jen si tak být)

––